Objevte studie dediferencovaného liposarkomu

1. Co je dediferencovaný liposarkom?

Dediferencovaný liposarkom je jedním z několika typů liposarkomu. Liposarkom je vzácný zhoubný nádor, který se řadí mezi sarkomy měkkých tkání. Závažnost může být různá, od pomalu rostoucích až po agresivní a metastazující nádory. Liposarkomy se nejčastěji vyskytují v dolních končetinách nebo retroperitoneu (zadní části břišní dutiny, zahrnující mimo jiné ledviny nebo slinivku břišní), ale objevit se mohou také v horních končetinách, na krku, provazci semenném, v ostatních částech břišní dutiny nebo v prsou. Dediferencovaný liposarkom (DDLS) vzniká z jiného podtypu liposarkomu, tzv. vysoce diferencovaného liposarkomu (WDLS), když se u WDLS rozvine další sarkomová složka, která není lipomatózní. DDLS tvoří téměř 20 % případů liposarkomu, přičemž počáteční diagnóza je obvykle stanovena mezi 50. a 60. rokem věku a postihuje ve stejné míře muže i ženy. Dediferencovaný liposarkom má potenciál tvořit vzdálené metastázy s pravděpodobností přibližně 15 % a je většinou nebolestivý.

2. Jaké jsou typické příznaky dediferencovaného liposarkomu?

Postižení lidé si časného stadia sarkomu měkkých tkání většinou nevšimnou. Nápadný je výskyt otoku, zpočátku bezbolestného, který může být snadno zaměněn za neškodnou podlitinu. S postupujícím růstem nádoru se mohou objevit bolesti nebo nepříjemný pocit tlaku. Mezi další typické symptomy liposarkomu patří mimo jiné:

Omezení pohybu se zvětšující se velikostí nádoru

Bolesti a pocit tlaku v postižené oblasti

Celkové příznaky nemoci, např. únava, omezená výkonnost, poruchy vědomí (např. závratě, poruchy vidění).

• Horečka/zvýšená teplota
• Ztráta tělesné hmotnosti
• Pocit slabosti
• Podráždění kůže
• Bledost kůže

Vzhledem k tomu, že se tyto příznaky rozvinou v průběhu několika měsíců, kdy nádor roste, bývají liposarkomy často odhaleny až v době, kdy už narostou do značné velikosti. Při pozdním odhalení mohou v době diagnózy vážit až 10 kg, v některých případech dokonce až 30 kg.

Příznaky závislé od místa lokalizace

Protože nádor roste pomalu, ale neustále, hraje místo jeho vzniku při diagnóze zásadní roli. Dříve nebo později je patrné zmnožení tkáně, v závislosti na tom, jak hluboko ve tkáni se liposarkom nachází. Nádory mohou kromě toho způsobovat různé obtíže podle toho, kde v těle se nacházejí.

• Například retroperitoneálně umístěné nádory provázejí nepříjemné pocity v břiše, protože rostoucí nádor začne tlačit na okolní orgány.
• Nádory v blízkosti nervových drah způsobují bolesti, brnění nebo znecitlivění příslušné oblasti.
• Nádory v blízkosti cév mohou svým působením na cévy negativně ovlivňovat prokrvení zasažených oblastí.

3. Jaké další formy liposarkomu existují?

Kromě dediferencovaného liposarkomu se v medicíně rozlišují následující formy liposarkomu:

1. Vysoce diferencovaný liposarkom (WDLS) je nejčastějším typem liposarkomu a tvoří přibližně 30 až 50 % všech liposarkomů. Vyskytuje se většinou mezi 50. a 60. rokem života a postihuje častěji muže. Vysoce diferencovaný liposarkom roste pomalu, netvoří mestastázy, má však sklony k recidivě.
2. Myxoidní/kulatobuněčné liposarkomy (MRCLS) tvoří méně než 30 % případů liposarkomu. První diagnóza se obvykle objevuje mezi 35. a 55. rokem života. MRCLS se vyskytují hlavně na končetinách a v jedné třetině případů metastazují do kostí a měkkých tkání.
3. Pleomorfní liposarkom (PLS) je nejvzácnějším podtypem, který tvoří přibližně 5 až 10 % všech případů liposarkomu. Postiženým jedincům je v době diagnózy obvykle 50 až 70 let. PLS je agresivní, rychle roste a obvykle se vyskytuje v hlubokých měkkých tkáních dolních a horních končetin. U více než poloviny postižených se vyvinou metastázy, které rychle rostou a často vedou k úmrtí nemocného.

4. Jaké jsou možné příčiny dediferencovaného liposarkomu?

Vědci zatím nenašli jednoznačnou odpověď na otázku, jak vznikají sarkomy v měkkých tkáních. Je však známo, že některé faktory zvyšují riziko vzniku sarkomu v měkkých tkáních, mimo jiné

1. karcinogeny, například chemikálie jako pesticidy, arzén, azbest, dioxiny, fungicidy nebo přípravky na hubení plevele;
2. déle trvající terapie ozařováním na základě předchozího nádorového onemocnění zvyšuje pravděpodobnost vzniku sarkomu měkkých tkání na stejném místě;
3. chronické záněty;
4. virové infekce oslabující imunitní systém (např. HIV);
5. genové mutace nebo genová onemocnění

Kromě toho se může liposarkom rozvinout z lipomu (nezhoubného nádoru vyskytujícího se v tukových buňkách) nebo z jizvy po popálenině. Vysledována byla také souvislost liposarkomů se změnami ve struktuře chromozomů a některými onkogeny. Přesný význam tohoto pozorování je předmětem dalšího výzkumu.

5. Průběh a možnosti léčby dediferencovaného liposarkomu

Diagnóza

Diagnóza se provádí v několika krocích na specializovaném pracovišti, např. ve fakultní nemocnici. Nejprve je zjištěna anamnéza. V ní pacienti a pacientky poskytnou lékařům informace o svých dosavadních onemocněních a podrobně popíší své potíže. V dalším kroku je provedeno tělesné vyšetření a použijí se zobrazovací metody, např. výpočetní tomografie (CT), magnetická rezonance (MRI) nebo sonografie (ultrazvukové vyšetření). Pro naplánování co nejvhodnější léčby jsou často odebírány vzorky tkáně, s jejichž pomocí se určí agresivita nádoru. Tomuto postupu se říká biopsie.

Prognóza

Průběh onemocnění a šance na vyléčení závisí na:

1. velikosti nádoru na začátku léčby;
2. umístění nádoru (rozhodující je, zda lze nádor chirurgicky odstranit);
3. existenci a umístění případných metastáz.

Dále je pro prognózu rozhodující typ liposarkomu. V případě pomalu rostoucího, vysoce diferencovaného liposarkomu žije po pěti letech v průměru 88 až 100 % pacientů. U myxoidního/kulatobuněčného liposarkomu je pravděpodobnost přežití 5 let od diagnózy snížena v průměru na 50 % a u agresivního pleomorfního liposarkomu má šanci na pětileté přežití průměrně 20 % nemocných. Podobnou prognózu, jako je posledně jmenovaná, má i dediferencovaný liposarkom.

Léčba

Vzhledem k vzácnosti sarkomů měkkých tkání není terapie standardizována v stejném rozsahu jako u častěji se vyskytujících typů nádorů. Vyžaduje mezioborovou spolupráci různých oddělení a odborných lékařů a lékařek, včetně patologů, radiačních onkologů, chirurgů, radiologů a onkologů. Vzhledem k absenci standardizovaných protokolů a nutnosti spolupráce mezi různými specializacemi lze diagnózu stanovit pouze v některých centrech s odpovídajícími zkušenostmi.

Recidiva

Pravděpodobnost recidivy závisí na podtypu liposarkomu. Obecně platí, že dediferencované liposarkomy mají oproti ostatním podtypům špatnou prognózu, protože tvoří vzdálené metastázy a mají potenciál metastazovat i po letech.

Následná péče

Po úspěšné léčbě je vhodné absolvovat kontrolní vyšetření na specializovaných pracovištích ve stanovených vyšetřovacích intervalech (obvykle v intervalu 2 až 3 měsíců).

6. Současný stav výzkumu dediferencovaného liposarkomu

Vědci z lékařského centra renomované Dukeovy univerzity v USA zveřejnili v roce 2019 přehled současných poznatků a nejnovějšího pokroku v léčbě liposarkomů. Výzkumný tým shrnuje, že v případě neoperovatelného nebo metastazujícího dediferenciovaného liposarkomu je doporučenou metodou chemoterapie na bázi antracyklinů.

Nicméně, je nutno vzít na vědomí, že terapie musí být vždy přizpůsobena individuální situaci pacienta. Která forma léčby má nejlepší perspektivu, zjistí pacienti při konzultaci s odbornými lékaři.

Mezi další slibné možnosti léčby patří:

Eribulin

Eribulin je inhibitor mikrotubulů. Mikrotubuly hrají významnou roli ve funkci a dělení eukaryotických buněk lidského těla a svými biofyzikálními vlastnostmi a funkcí získaly v posledních letech významnou roli v lékařském výzkumu. Klinické hodnocení fáze III realizované ve Spojených státech s 452 pacienty s pokročilým liposarkomem nebo leiomyosarkomem významně prodloužilo celkové přežití těch pacientů a pacientek, kterým byl podáván eribulin. U osob s DDL, které dostávaly eribulin, se přežití zdvojnásobilo ve srovnání s pacienty postiženými DDL, kteří eribulin nedostávali.

Inhibice CDK4

Aplikace inhibitorů CDK4 je součástí standardního protokolu léčby WDLS a DDL (90 % případů). Medicína využívá různé inhibitory CDK4, které jsou předmětem výzkumu. V roce 2019 byly zveřejněny výsledky mezinárodního klinického hodnocení fáze II. Vědci zkoumali účinek inhibitoru abemaciklibu pacientů, kteří již obdrželi předchozí léčbu, a dosud neléčených pacientů s DDL a v průměru se jim podařilo zpomalit růst nádoru o 30,4 týdne. Vzhledem k slibným výsledkům abemaciklibu je tento inhibitor v současné době předmětem dalšího klinického výzkumu.

7. Dediferencovaný liposarkom a klinická hodnocení – často kladené otázky